Na podzim jsme opět vyrazili k meandrům Struhy abychom viděli jak si žije Ledňáček říční. Vyrazili jsme z Valů po cestě kolem koní. V lese jsme postavili příbytek, pak jsme pokračovali kolem kukuřičného pole do zaniklé obce Lepějovice. Z kukuřičných klásků jsme si uřízli několik fousků, tedy samičího květenství a použili je jako štětinky do štětce. Cestou se k nám přidal nová společnice, pěkná černá kočka. Putovala s námi jako kdybychom byli staří známí. Na odpočívadle u hřbitova v Lepějovicích jsme si trošičku odpočinuli a vyzkoušeli jsme si vázání základních uzlů. Po odpočinku jsme vyrazili ke Struze. Po cestě jsme měli příležitost vyzkoušet naše štětce a zkusit si přírodní barviva jako je Vlaštovičník větší, který dává nádhernou žlutou barvu, dále Bez černý, který dává tmavě červenou až černou barvu a samozřejmě trávu k zelenému odstínu. V lese jsme našli spoustu hub, zvláště Hřibů kovářů. Náš kočičí společník samozřejmě sbíral také. Na konci cesty jsme si vyzkoušeli ve zmenšené verzi jak se cítí trosečníci když si staví vor. I my jsme samozřejmě vyráběli vory jen z přírodních materiálů bez použití nástrojů. Ledňáčka jsme bohužel nezahlédli a tak jsme na zpáteční cestě alespoň vyzkoušeli jak naše výtvory dokážou zvládat vodní živel. V Lepějovicích jsme se rozloučili s naším průvodcem a zamířili domů. Samozřejmě jsme si udělali malou dokumentaci naší akcičky.